Televizní vysílač v Mahlerových sadech na Žižkově v Praze je se svými 216 metry nejvyšší stavbou hlavního města. O jeho zbudování se uvažovalo již v roce 1978, nicméně se samotnou stavbou bylo započato až v listopadu 1985. Na projektu vysílače, který si tehdy vysloužil přezdívky Jakešův prst, Kosmická raketa nebo Biľakova jehla, spolupracovali architekti Václav Aulický, Jiří Kozák a Alex Bém. Připraveny byly zhruba dvě desítky návrhů. Dne 18. 2. 1992 byla věž uvedena do provozu. Zároveň ukončil svoji činnost vysílač Petřín, který zabezpečoval šíření televizních signálů od roku 1953. Ocelovou konstrukci o hmotnosti 2850 tun tvoří tři ocelové tubusy, přičemž v hlavním jsou dva osobní výtahy, ve druhém nákladní výtah a ve třetím schodiště. Celková hmotnost věže činí 11 800 tun. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů železobetonová, 4 metry silná deska o průměru 30 metrů. Vypočtená výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm. Ze tří vyhlídkových kabin ve výšce 93 metrů se otevírá nádherný pohled na město z ptačí perspektivy. Ve výšce 62 metrů jsou klimatizované kabiny vyhlídkové restaurace s kapacitou 52 osob, kavárna s kapacitou 54 osob a salonek s kapacitou až 30 osob. Nejvýše položená plošina (120 metrů nad zemí) je návštěvníkům nepřístupná, neboť se v ní nacházejí technologie pro šíření rozhlasového a televizního signálu. Montáž věže prováděly Hutní montáže Ostrava, betonáž stěn Teplotechna Praha. Speciálně konstruovaný jeřáb měli na pomoc stavaři z Mostáren Brezno , technické zařízení připravila Tesla Hloubětín . Na pomoc byly přizvány i výzkumné a zkušební ústavy. Na plášti věže je od 29. května 2000 umístěno 10 černých obřích soch miminek – „ Mimina Babies“od sochaře Davida Černého. Ty zde byly instalovány v rámci projektu „Praha - evropské město kultury“, aby oživily strohost tubusů. V roce 1994 ve vnitřku věže vytvořil Josef Dressler světový rekord zapsaný v Guinessově knize, když na cyklotrialovém kole vyskákal schodiště do 13. patra věže (výška 124 metrů) za necelých 20 minut. V roce 2009 získala žižkovská věž v anketě australského cestovatelského portálu VirtualTourist.com druhé místo v souboji o titul nejošklivější stavby světa (vítězem se stalo Morrisovo mechanické divadlo v americkém Baltimoru). Obdobně dopadl žižkovský vysílač i v roce 2012, kdy jej americký zpravodajský server CNN zařadil na 4. místo v žebříčku nejošklivějších staveb světa. V roce 2017 byl pak serverem The Telegraph zařazen mezi 20 nejdivnějších a nejošklivějších staveb. Na druhou stranu má stavba i své příznivce, např. výtvarník Dave Stevenson ji umístil na obálku vědeckofantastického románu Lost Tribe of the Sith: Savior zasazeného do světa Hvězdných válek (Star Wars). Provoz věže, která je majetkem Českých Radiokomunikací, zajišťovala pro návštěvníky do ledna 2010 firma Tower Praha, a.s., následně Oreathea s.r.o. Ta také zahájila na konci roku 2011 - podle návrhu architektů a designérů Adama Jirkala , Jerryho Kozy a Tomáše Kalhouse z pražského ateliéru SAD s.r.o. - vnitřní přestavbu věže za zhruba 50 mil. Kč. Na rekonstrukci dohlížel i původní autor Aulický. Během prací byl kompletně demontován vnitřek věže a zůstal pouze vnější plášť s okny. Následně došlo k modernizaci restaurace, byly upraveny vstupní prostory, rozšířena vyhlídková observatoř (jsou zde tři vyhlídkové plošiny, v jedné z nich mohou návštěvníci naslouchat zvukům Prahy, ve speciálních sedačkách tu uslyší například zvuk staroměstského orloje, zvony katedrály sv. Víta či cinkání tramvají nebo zvuky pražského metra) a vznikl zde jednopokojový hotel s nezaměnitelným výhledem na město. Návštěvníkům se věž (nově pojmenovaná jako Tower Park Praha) otevřela po zhruba roční přestavbě dne 30. října 2012. V červnu roku 2014 pak bylo v areálu Mahlerových sadů otevřeno profesionální minigolfové hřiště. Návštěvníci zde naleznou i dětské hřiště, zahradní restauraci, piknikový trávník a v zimních měsících kluziště.