Huť na západním okraji obce Šindelová na Sokolovsku je unikátní industriální památkou připomínající zdejší období výroby železa. Rozmach této výroby nastal v Krušných horách po útlumu těžby stříbra od konce 16. století. Současná dřevouhelná vysoká pec byla v Šindelové, něm. Schindlwald , vystavěna v roce 1818 z podnětu majitelů zdejšího (jindřichovického) panství – šlechtického rodu Nosticů, a to na místě starší pece z poloviny 18. století. Zdrojem suroviny pro huť byly rudné žíly v okolí Horní Blatné a Bludné a několik okolních ložisek magnetitu. V areálu hutě byla zároveň vybudována kovářská a klempířská dílna se zvonicí, od roku 1839 válcovna jemného plechu. Součástí provozu hutě byla slévárna, cínovna, strojovna, příprava pecní vsázky, obydlí slévače, sklady dřevěného uhlí a železné rudy a správní budova hutního mistra s kanceláří a skladem železa. Vysoká pec se stala postupně hlavním zdrojem obživy v okolí a v jednu dobu zaměstnávala dokonce 400 lidí. V letech 1858-1859 byl areál hutě přestavěn v pseudorománském slohu a celkově modernizován. Po roce 1860 se zde začaly vyrábět mimo jiné i tvárnice. Surovinou pro tuto druhotnou výrobu byla struska z vysoké pece. Počátkem 70. let 19. století začaly vznikat nové a efektivnější moderní hutní závody pracující na bázi koksového hutnění. Dřevouhelné železářství tím bylo určeno k zániku. Vysoká pec byla pro nerentabilitu uzavřena v roce 1873, jako poslední v Krušných horách. Nicméně další provozy - slévárna, válcovna jemného plechu a mechanické dílny (zaměstnávající na konci 20. let 20. století i více než 900 lidí) - zůstaly zachovány až do období velké hospodářské krize ve 30. letech 20. stol. Po ukončení provozu došlo k jeho obnovení v roce 1939, a to pro válečné účely. Definitivní konec výroby zde nastal v červnu 1945. Po roce 1948 v areálu působil národní podnik Státní statek, závod Dolní Nivy, objekty chátraly a postupně se proměnily ve zříceniny. Některá zařízení a stroje se odvezly na Slovensko. Devastaci objektu hutě, který byl využíván jako skladiště a seník, nezabránilo ani zapsání na seznam kulturních památek v květnu 1958. Přilehlé dřevěné objekty nechal v roce 1976 Státní statek buldozerem odstranit. Později byla zbořena i bývalá správní budova. Pro některé místní sloužila zřícenina jako zdroj stavebního materiálu. Novodobá záchrana hutě se píše až od roku 2014, kdy nechala kraslická radnice místo uklidit a odstranit náletové dřeviny. Zásadnější obrat ale nastal o rok později, kdy v Rotavě vzniknul Spolek na zachování hutě v Šindelové (založen v dubnu 2015). Ten provedl další vyčištění areálu, zejména vyklizení nahromaděné sutě. Zároveň odkoupil pozemek od soukromé společnosti, která zde původně chtěla vystavět solární panely. V únoru 2016 převedl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zdevastovaný objekt hutě, který ani nebyl zapsán v katastru nemovitostí, do vlastnictví Spolku. V témže roce se podařilo provést statické zajištění, konzervaci zdiva a jeho částečné dozdění (provedla firma Bolid M s.r.o.), a to především díky dotacím od Karlovarského krajského úřadu, od Ministerstva kultury a z prostředků okolní měst a obcí a sponzorů (zejména Rotavské strojírny v čele s ředitelem Ing. Hrůzou, který je zároveň předsedou Spolku). V roce 2017 pak byla původní vysoká pec zastřešena a na podzim 2018 k ní přivedeno kovové schodiště. Dnes slouží mimo jiné i pro účely výhledu. Rekonstrukce ojedinělé industriální památky probíhá i v současné době. Po jejím dokončení plánuje Spolek převést objekt na obec Šindelová.