Jedním z nejznámějších turistických cílů Podkrkonoší je dominantní vrchol hory Zvičina (671m). Je nejvyšším kopcem 17 km dlouhého horského hřebene. Působivější než výška absolutní, je výška relativní - o 300 metrů převyšuje Dvůr Králové. Na Zvičině stál původně dřevěný kostelíček z roku 1584, který byl zasvěcen mistru Janu Husovi. V roce 1706 nechal hrabě Ferdinand Kotulinský postavit nový, kamenný raně barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Na vrchol hory se pořádaly pravidelné Krkonošské poutě a tábory českého lidu, především v dobách Rakouska-Uherska. V roce 1891 zde nechal Josef Macák-Patzelt, majitel zdejšího hospodářství, postavit jednoduchý dřevěný hostinec. Koncem 19. století se ale o vrchol začali zajímat také turisté - čeští členové KČT ze Dvora Králové i němečtí z Krkonošského spolku v Hostinném. Když se KČT podařilo roku 1898 prostřednictvím Národní jednoty severočeské zakoupit od soukromníka původní objekt hostince a pozemek na samém vrcholu, Němci odpověděli tím, že následujícího roku podali žádost o postavení rozhledny na Zvičině. Dokonce ani nečekali na schválení a 22. října 1899 uspořádali slavnost položení základního kamene k budoucí Eckartově vyhlídce. Obdobnou žádost ovšem podali i Češi, podpořili ji pořádáním sbírek a vydáním pohlednice s plánem české rozhledny na Zvičině. V této situaci místodržitelství asi nemělo jinou volbu než obě žádosti zamítnout. Vzájemná rivalita se ještě více vyostřila poté, co KČT v roce 1900 získal vrcholovou chatu do svého majetku a začal ji rozšiřovat a zvelebovat. Němci tehdy reagovali různými prostředky. K těm nejmírnějším patřilo vysázení lesa na severním okraji zvičinského hřbetu, které mělo zabránit výhledu na „německé" Krkonoše. Podstatně hůře dopadl útok několika neznámých pachatelů, kteří během velikonočních svátků roku 1909 úplně zdemolovali vybavení chaty. Snad to všechno bylo i k něčemu dobré. Publicita a následně pořádané celonárodní sbírky na obnovu způsobily, že Zvičina a její chata ještě více přirostly všem českým turistům k srdci. Vrchol Zvičiny se ale nakonec rozhledny přece jen dočkal. V roce 1925 k chatě přistavěli věž s unikátní otáčivou prosklenou nástavbou, kterou dodala pardubická firma E. Krause. Možnosti výhledu ještě umocňoval velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25. dubna 1926. V roce 1927 byla chata pojmenována po Karlu Václavu Raisovi (zemřel 1926), rodáku z nedalekého Bělohradu. Toto jméno jí zůstalo dodnes, kdy se opět v roce 1992 vrátila do majetku Klubu českých turistů. Prosklená věžička rozhledny byla pro svůj špatný technický stav od poloviny 80. let 20. století uzavřená, a tak si návštěvníci vychutnávali výhled z planiny kolem chaty, a to především jižním směrem (v opačném směru se nachází les). Kromě kostela a Raisovy chaty nalezneme na vrcholu Zvičiny také dva zdaleka viditelné vysílače: telekomunikační věže – civilní (mobilní operátoři, TV, aj.) a vojenská. V roce 2007 zjišťovali zástupci Sdružení Podzvičinsko rozsah výhledu z vysokozdvižné plošiny za účelem výstavby zcela nové rozhledny. Plány však zhatil nedostatek finančních prostředků (rozhledna měla stát 5 mil. Kč) a zamítavý postoj obce Třebihošť, na jejímž katastru měla rozhledna vyrůst. Sdružení tak alespoň jako "náhradu" za chybějící rozhlednu na Zvičině nechalo v okolí vytyčit okružní naučnou stezku "Zvičínské vyhlídky" s pěti zastaveními opatřenými panoramatickou fotografií výhledu s popisky (projekt byl financován z Programu rozvoje venkova, slavnostní otevření stezky proběhlo v roce 2010). V souvislosti s novým programovacím obdobím evropských fondů Sdružení v roce 2014 záměr postavit na Zvičině rozhlednu aktualizovalo a hledá dotační možnosti. V létě 2009 nechal provozovatel Raisovy chaty pan Stuchlík prosklenou kopuly opravit. Návštěvníkům se tak opět nabízejí zajímavé, ikdyž díky okolnímu porostu, omezené výhledy.